Priessnitzovy léčebné lázně

Priessnitzovy léčebné lázně leží na kopci nad dnešním Jeseníkem, dříve Frývaldovem, v malebné přírodě Rychlebských hor a Hrubého Jeseníku. Ve svém názvu nesou jméno místního rodáka a zakladatele Vincenze Priessnitze, jehož zásluhou zde v roce 1822 vznikl vůbec první vodoléčebný ústav na světě. Během následujících let a desetiletí se z něj staly světoznámé lázně, do kterých přijížděli hosté z Vídně, Paříže, Berlína, Londýna i ze zámoří. V roce 1838 se zde léčilo rekordních 1800 hostů a jednalo se doslova o světoznámé místo. 

Velkolepá historie se vryla i do architektonického rázu jednotlivých lázeňských domů, která sahá od prostých selských stavení, přes honosné sanatorium architekta Leopolda Bauera až k modernímu dnešku. 

Jedinečný ráz lázní, obklopených lesy, prameny a krásnou přírodou zůstává dodnes jednou z jeho hlavních devíz. Zdejší klima je vhodné pro léčení horních a dolních cest dýchacích, potíží krevního oběhu a nervové soustavy.

Více informací naleznete na www.priessnitz.cz

Vincenz Priessnitz

Vodní doktor, fenomén přírodního léčitelství, dnešními slovy bychom mohli říci guru světové hydroterapie – tím vším je Vincenz Priessnitz.

Vincenz Priessnitz se narodil 4. října 1799 v rodině majitele malé zemědělské usedlosti v osadě Gräfenberk vzdálené 2 km od Jeseníku. V 16 letech byl nucen, po oslepnutí otce a smrti bratra, převzít rodinné hospodářství a vypadalo to, že je jeho život předurčen. Vincenz se však vydal jinou cestou. Pozorováním přírody získával zkušenosti, které překračovaly znalosti sedláka. Jednou si všiml chování zraněné srny, která si chodívala omývat ránu do lesní studánky, a seznámil se tak s léčivými účinky studené vody. Když v 17 letech on sám spadl pod koňský povoz a kola mu přejela hrudník, přivolaný ranhojič prohlásil zranění za smrtelné. Ale Vincenz se nevzdal, omýváním pramenitou vodou se sám k údivů lékařů uzdravil. Zpráva o tomto zázraku se rychle rozšířila po kraji a na Gräfenberg začali přicházet lidé z blízkého i vzdáleného okolí a prosili o pomoc. 

Vincenz Priessnitz pomoc neodmítal. Napravoval vykloubené ruce a nohy, krevní výrony a zlomeniny, později i revmatismus, dnu, chronickou zácpu, nemoci jater a žaludku. Prosté omývání houbou se stalo symbolem jeho úspěchu, ale také trnem v oku místních lékařů, kteří ho označili za podvodníka a šarlatána. Podávali proti jeho nevědeckému způsobu léčení stížnosti a v roce 1822 dosáhli toho, že mu magistrát města Jeseníku zakázal používání houby. Ale ani to nezabránilo Priessnitzovi pokračovat ve své praxi, o niž byl přesvědčen, že je správná. Začal používat holé ruce a dosahoval tak ještě lepších výsledků. 

V témže roce dal Vincenz Priessnitz přestavět svůj rodný dům na prostý vodoléčebný ústav. Navzdory vleklým soudním sporům a pomluvám tak na Gräfenbergu vznikly první vodoléčebné lázně na světě. Definitivní povolení k provozu lázní bylo však vydáno až v roce 1838, kdy byla jeho vodoléčebná metoda uznána císařskou komisí ve Vídni. Napomohlo k tomu nejenom množství uzdravených pacientů, ale též dobrá pověst, kterou získal ve Vídni na císařském dvoře při konzultaci u nemocného arcivévody Antonína. 

Rok 1839 byl nesporným vrcholem Priessnitzovy éry. Na Gräfenbergu se léčilo přes 1.500 pacientů a přijelo i 120 lékařů z celé Evropy, aby tu studovali Priessnitzovy léčebné metody. K lázeňským hostům, patřila šlechtická elita z celé Evropy – maďarský hrabě Miklos Wesselenyi, ruský prozaik a dramatik N. V. Gogol, první lékařka světa Elisabeth Blackwell, pruský král Vilém, rumunský král Karel I. z Hohenzolernu, kníže von Meclenburg, bavorský sochař Ludwig Schwandthaler, dánský sochař Hermann W. Bissen či hrabě Karel Nostic s manželkou a dcerou. 

V roce 1846 byl Priessnitz vyznamenán císařskou Velkou zlatou občanskou medailí I. třídy. 

Vincenz Priessnitz zemřel 28. listopadu 1851 a zanechal po sobě odkaz zakladatele novodobé vodoléčby a přírodního léčitelství vůbec. Byl nejen světově proslulým vodním doktorem, ale také propagátorem celostního způsobu léčby, kromě sprch s čistou horskou vodou, prosazoval například pohybovou terapii na čerstvém vzduchu či léčbu prací (je znám tím, že svým pacientům ordinoval štípání dříví či odklízení sněhu). 

Odkazy: 

https://www.jesenik.org/cz/volny-cas-v-jeseniku/35-vincenz-priessnitz-1799-1851.html

https://www.priessnitz.cz/cz/o-nas/1-fenomen-priessnitz.html

Jeseník

Jeseník je město ležící v historickém Českém Slezsku v České republice. Původní název byl Freiwaldau, pocházející z německého Frei vom Walde, což znamená „osvobozen od lesů“. Po 2. světové válce bylo město přejmenováno podle okolních hor, kterým se říká Jeseníky.

Město leží v srdci těchto hor, v krajině plné přírodních zdrojů, zeleně a ticha. Jeseník je znám svými prameny léčivé vody, čistým vzduchem a lázněmi, pojmenovanými po slavném rodákovi a zakladateli moderní vodoléčby Vincenzi Priessnitzovi.